Můj příběh - první část

Jmenuji se Beata a narodila jsem se v roce 1978 rodičům, kteří se ve věku mých 6 let rozvedli a já si začala zvykat na nového otce. Bylo to těžké období plné nepochopení a smutku co jsem pociťovala hlavně v období puberty. Cítila jsem nátlak na mě na mé chování, nikdo mne nevyslechl, byly to jen samé tohle musíš, tohle nesmíš a tak bych mohla pokračovat do nekonečna, určitě to znáte z vlastní zkušenosti všichni. Rodiče ale nemůžeme vinit za to, jak nás vychovali ani za to, že nám nedali tolik lásky co jsme potřebovali, poněvadž nemohli nám dát to co sami neměli. Nějak jsem to všechno vydržela a těšila se až jednoho dne budu moci odejít z domu. Snila jsem o muži kterého budu milovat až do konce života, budu mít děti, kluka a holčičku. Tak živé byly mé představy, že jednoho dne se tak splnilo.

V mých 17 letech jsem poznala svého muže chodili jsme spolu a vzali se. A do roka se nám narodil syn. Bylo to nádherné, když jsem zjistila, že se sny plní něco ve mě bylo tak živé, pulzující a naplňující. Tak jsem používala tyto sny na to, abych si tak sama mohla žít svůj život podle sebe, bez toho aniž by mi kdokoli říkal co můžu a co ne. Byla to svoboda mé duše, ale netrvala dlouho. Začaly potíže ve vztahu, můj muž se mi nesnažil pomoci se synem, hodně pracoval aby nás zabezpečil ( za to mu děkuji ). Ale chyběl mi tam jako opora, podpora a jako táta pro mého syna. Nedokázala jsem mu v té době sdělit tyto pocity a tak jsem mlčela a obrnila se, abych to vše zvládla. Obrňovala jsem se a popírala samu sebe až se ze mne pomalu stávala chladná žena. Byla jsem mladá maminka bez zkušeností a pomoci. Ale zvládala jsem to, i když jsem bývala někdy na pokraji sil. Ale vždy jsem se zvedla a šla dál. Těď vím, že mě všechno  posílilo a mělo svůj význam. Kdyby člověk věděl, že všechny zkušenosti, bolesti a pády jsou lekce pro nás dobré v tom , že jsou to výzvy k růstu, tak bychom je přijímaly snadněji. Po třech letech jsem porodila holčičku a nezměnilo se nic. Opět jsem na vše byla sama. Na domácnost, děti a jejich výchovu. Manžel byl zase o to víc v práci a nějak jsme se začali odcizovat. Uzavírala jsem se do sebe a uzavřela i své srdce z jeho strany jsem to také tak cítila. Proud lásky už vycházel jen k dětem. Byla jsem věčně nespokojená a smutná. I když jsem se snažila dělat vše, bylo to málo. Měla jsem pocity, že mě to doma dusí. Nemohla jsem dělat nic co jsem měla ráda, protože jsem si myslela , že manželovi se to nebude líbit. Lidé si někdy vytvářejí zbytečně doměnky toho co tak vůbec není. A ze strachu, že nás nebudou mít rádi mlčíme a tiše trpíme místo toho abychom se pokusili s láskou říci  co  máme na srdci. A tak jsem popírala sama sebe až to došlo do bodu, kdy se to nedalo vydržet. Začala jsem být často naštvaná, jak na děti tak na manžela. Měla jsem v sobě tolik vzteku a zloby  na sebe, že nezvládám být matkou a milující manželkou. Těmito negacemi jsem otravovala sama sebe i lidi ve svém okolí. Došlo to tak daleko, že mě manžel opustil. Ale nebyla to jen má vina, měl na tom svůj podíl také, ale neuvědomoval si to. Stačilo kdybychom byli k sobě otevření a upřímní. Pověděli si co kdo potřebuje a oba se snažili problémy řešit hned jak nastaly. Většina všech vztahů bohužel končí, protože chybí komunikace. Bohužel tak  nastalo i v našem vztahu. Ten čas co jsme strávili oděleně byl pro mne velmi klíčový, kdy se mnohé odehrálo. Jednoho dne, když jsem plakala že mi odešel manžel, jsem se začala ptát sama  sebe co jsem udělala špatně a co bych mohla udělat víc. Dívala jsem se na sebe do zrcadla, najednou jsem se začala modlit, aniž bych to kdy dělala nebo věřila a stalo se něco co od toho okamžiku začalo měnit můj život .

Zjevili se mi čtyři postavy v kápi, nemluvily jen tam byly a ukázaly mi celý můj dosavadní život. Bylo to jak film, který se mi odehrával v mysli, všechno co jsem dělala špatně a tak jsem měla své první uvědomění. Byl to můj první duchovní zážitek, setkání s mými duchovními průvodci. Od té doby jsem s nimi začala komunikovat a nechala se vést. Začala jsem na sobě pracovat a prosila své průvodce o vedení, aby mi daly možnost vše napravit a manžela mi dovedli zpátky. Tak se i stalo. Po šesti týdnech se vrátil. Já měla radost z toho jak vše funguje. Po nějakém čase jsem měla tolik chuti se měnit, ale nevěděla kde mám začít a v tom mi pomohla má matka. Dovedla mě k pí.Renátě, která mi pomohla pochopit mé životní zkoušky. Zasvětila mě do energií Reiki a tím se mi otevřela nová cesta k pochopení sebe a ostatních lidiček, které jsem měla kolem sebe. Zažívala jsem čím dál víc vhledů do svých minulých životů, kde jsem hledala odpovědi a pochopení nynějšího života. Jak mě ovlivňuje a co mám dělat abych ty chyby neopakovala. Během  své duchovní cesty jsem prošla zasvěcením do všech stupňů Reiki. Během té doby se komunikace s průvodci lepšila, ale byly i doby kdy se neozývali. Začali mi zasílat zprávy v meditacích formou obrazů, které jsem začala malovat, luštila jsem symboliku a dále se zdokonalovala. Poté přišla na řadu i automatická kresba a psaní. Postupně jsem příjímala sebe, své vlastnosti jak ty dobré tak ty méně dobré. Patří k nám  všechny pokud je chcete mít. Stačí se pak jen rozhodnout, a tu kterou už nechcete, nebo už k vám nepatří tak ji s láskou odevzdáte vesmíru. Stačí jen chtít opustit to staré pro něco nové, ale to vím až dnes. Jak šel čas tak jsem se věnovala četbě. V knihách jsem nacházela odpovědi na svůj život, na to jak mám přijímat lidi kolem sebe. Náš vztah s manželem se sice nezměnil, ale už jsem ho alespoň příjmala takového jaký je, aniž bych ho chtěla měnit. Občas samozřejmě byly chvíle, kdy jsem měla tendence ho nenásilnou formou přimět také na sobě pracovat, ale nechtěl. Byl se sebou tak spokojený. Trvalo mi dlouho než jsem pochopila, že nemohu pomáhat a radit nikomu kdo na to není připravený. Dnes za mnou přicházejí lidé, kteří chtějí pracovat na sobě a hledat cestu k sobě. A mne naplňuje, že jim svým příkladem mohu pomoci, aby mohli  mít a žít naplněnější život. Já sama si prošla mnoha psychickými stavy i lehčími zdravotními, které jsem zvládla s pomocí světelných bytostí a energií Reiki. Nesmírně mě bavilo, učit se a objevovat co vše mohu dělat. Jako samouk jsem nahlédla do psychologie, anatomie, numerologie a spoustu dalších odvětví, abych dokázala chápat sebe. Ke všemu mě vedli mí průvodci, i když jsem slyšela jejich rady né vždy jsem je poslechla. Někdy bylo těžké dělat změny. Člověk se rád drží starého. Když jsem se toho držela dlouho, tak stejně se přihodily okolnosti a já je musela pustit. Nyní již jejich radám naslouchám, poněvadž mi vždy ukáží správnou cestu. Ze všeho jsem měla nesmírnou radost a naplnění až do doby kdy jsem chtěla a z hloubi duše toužila po splynutí duší s mým mužem. Otevírala jsem se mu a povidala si s ním o tom, co zažívám a jak duchovně rostu. On poslouchal, ale nic víc. K ničemu se nevyjadřoval, někdy se na mě dívál zvláštně. Mrzelo mě, že neměl radost z toho co zažívám. Potřebovala jsem sdílet sebe s někým mi blízkým. Ale nešlo to. Žila jsem sice celkem spokojeně, ale moji duši pořád něco scházelo. Nevěděla jsem co, jen to, že mi něco chybí. A tak jsem se opět obrátila na své průvodce o pomoc. Sdělili mi, že mám být vděčná za to, co mám a představovat si to, co chci jako bych to už fyzicky měla. Tak jsem učinila, snila jsem o muži, který bude mým partnerem duše a o všech věcech co jsem kdy chtěla. Snila jsem tak často, a tak živě kdykoliv jsem se necítila dobře. Abych si alespoň ve stávajícím vztahu trochu ulevila, začala jsem se více věnovat sobě a svým potřebám. Chodila se bavit i když mému manželovi se to nelíbilo, chodila ven s dětmi a už jsem s ním jako manželem nepočítala. Prostě jsem mu oznámila "buďto půjde s námi nebo ne". Pokud ano budu nesmírně ráda, ale pokud ne tak je to také v pořádku. Rozhodnutí bylo zcela na něm. Naše cesta už nebyla společná a nikdy asi ani nebyla. Já jsem pochopila co jsem se měla  naučit v tomto manželství, čím mi byl on učitelem. Všechny lekce, které jsem viděla jsem zvládla. Bohužel manžel neviděl ty své ve mě. Lidé jsou vám zrcadlem, to znamená, to co se vám líbí i to co se vám nelíbí je i vaše vlastnost, ať to chcete nebo nechcete vidět. Ono je opravdu jednodušší to nevidět, tudíž nemusíte nic měnit , ale také nežijete a nejste timto tvořitelé svého života. Což je škoda, protože můžete mít opravdu všechno co chcete, jen tomu musíte dovolit, aby to všechno mohlo přijít a něco pro to udělat. I když se manžel nechtěl měnit přijala jsem to. Ale jak čas běžel měla jsem pocit, že musím jít dál, nevěděla jsem jak se to stane, ale věřila jsem. Čím dál víc jsem se ve vztahu dusila, měla jsem pocity jako bych měla kouli na noze tak těžkou, že jsem nemohla vzlétnout a osvobodit se. Tak silné vnitřní pocity jsem měla. A pak nastalo to, co bylo ve vyšším plánu. Nastěhovala se do našeho domu rodina. A poprvé jsem se setkala s mužem, o kterém jsem snila, ale zapoměla jsem na něj a došlo mi to až o několik měsíců později. Ale abych nepředbíhala, začnu od začátku.

Bydleli jsme v panelovém domě na stejném podlaží naproti sobě asi tak rok a nevěděli o sobě. Jednoho dne jsme nastoupili spolu do výtahu a to co jsem zažila bylo odzbrojující. Pozdravili jsme se a mnou jakoby projel silný elektrický proud, nevím jestli měl i on takový zážitek, ale já věděla, že je to ON. Naše duše se poznali tak jsem to cítila. Nicméně jsem za nějaký čas co jsme na sebe neměli štěstí zapoměla, až do dne kdy mě oslovila jeho žena. Spřátelili jsme se a navštěvovali. Pobývala jsem u nich často, povídali jsme si všichni tři. Většinou šla jeho žena brzy spát a my jsme seděli a povídali si někdy až do rána.Tyto večery byly velmi plné a hodnotné. Rozumněli jsme si ve všech oblastech, ale nejvíc co jsme probírali byl život po duchovnější stránce. Tak běžel čas a nějak to začínalo být moc osobní. Začala jsem mít obavy, výčitky i když mezi námi to bylo jen na té přátelské úrovni. Sdělila jsem mu a to několikrát během necelého roku, že nemůžu takto pokračovat, že to není správné. Měla jsem přeci manžela a děti. Byly to ale mnou vytvořené mentální vzorce co je a není správné. V mezičase jsem prozkoumávala svou mysl a zjišťovala co jsou mé myšlenky a které nejsou moje. Žasla jsem nad tím kolik myšlenek a slov jsem nosila v hlavě a slepě přijala jako pravdu, a tím si komplikovala život. Byly tam slova a myšlenky mých rodičů, učitelů, manžela a všech lidí, kteří byly kolem mě a říkali co mám dělat, jaká jsem a jaká být nemám. Slepě jsem to přijímala, aniž bych se nad slovy druhých zamyslela. Tím jsem zjistila, že nejsem nic z toho co jsem přijala. Vyházela jsem ty programy z hlavy, začala hledat kde jsem JÁ a našla jsem se. V ten den jsem se znovu narodila. Spadla mi ta koule z nohy a já mohla vzlétnout. Začala cítit nesmírnou lásku ke všem a ke všemu, ať to byly lidé, stromy, ptáci prostě všechno. Najednou jsem byla součástí něčeho mnohem většího, naplňovalo mě to nesmírně. A tak jsem se začala rozhodovat tou sílou ve mě, sílou srdce a lásky. Věděla jsem, že chci spojit oficiálně své srdce a duši s partnerem své duše, ale tak jsem ho milovala, že jsem ho nechala. Zdělila mu ,že ho můžu milovat a nemít ho vedle sebe, ale že ve vztahu z manželem už být nemohu. Bylo to silnější než já, bylo to volání mé duše. A tak po čase se můj partner duše Richard rozhodl jít se mnou. Opustila jsem jistoty, na kterých jsem si kdysi zakládala a vrhla se do neznáma. Richard udělal totéž. Opustili jsme to staré pro něco nové. Nyní žijeme plnohodnotně spolu, tak jak jsem si to vysnila a všechny mé sny se naplňují. A mám i další které v pravý čas příjdou. Pracujeme dále spolu na našem duchovním růstu, konečně plujeme v proudu života. Bez lží a masek, které jsme nosili na ochranu před světem. Už si můžeme dovolit být zranitelní. Zbavujeme se postupně všech strachů, které nám bráni v tom projevit se jako osobnosti s vlastním rozumem. Už dokážeme čelit náznakům manipulace, polopravd a vidět světlo za iluzí.

Můj příběh tímto nekončí, bude pokračovat až příjde čas. Třeba ve formě knihy.

Milí čtenáři pokud se vám líbil tento příběh mého života a chtěli by jste pomoci s fyzickými, psychickými potížemi, vztahy a nebo najít sami sebe, velmi ráda vám pomohu. Navedu vás na cestu za spokojeným a naplněným životem.

A na závěr bych chtěla ze srdce poděkovat své matce za život a za to že mě v pravý čas navedla na cestu. Otci, který mě vychoval a nebylo to pro něho lehké. Mému bývalému manželovi za lekce, které mi nevědomě dal a já tak mohla zesílit. Všem přátelům a lidem co mě znají a ani neví, že mi byli učiteli. Mému partnerovi Richardovi za to, že si mě a mého syna vzal pod ochranu a dává nám svou péči a lásku. A také za jeho podporu a pomoc při vytváření těchto stránek. Velké díky a vděčnost patří Grémiu starších andělů, kteří mě vedou a pomáhají naplňovat mé poslání.

S pozdravem a láskou ve službě Beata